Satanic

Satanismus jako čelní hnutí zaměřené proti křesťanství tu

existuje již velmi dlouho. Na vrcholu se ocitl například ve Francii za vlády Ludvíka XIV, ale šlo spíše o takové neorganizované šlechtické spolky, jakousi tehdejší zábavu mocných. Novodobý satanismus je spojen s "nejzkaženějším mužem světa", básníkem a autorem knih o magii a okultismu Aleisterem Crowleym (1875 - 1947). Vedle něj je dalším velkým představitelem tohoto hnutí Anton Szandor La Vey, který o Valpružině noci roku 1966 založil Církev Satanovu, mající ústředí v kalifornském San Francisku, a který je rovněž autorem proslulé Satanské bible.

Hebrejské slovo "sátán" znamená něco jako nepřítel, odpůrce či žalobce. V řeckém textu Nového zákona je potom Satan překládán jako Diabolos, ďábel. Svými vyznavači je chápán jako přírodní temná síla, duch revolty a neporazitelný prazáklad zla. V tom se samozřejmě rozchází s křesťanskou vírou, která sice uznává Satanovu moc a sílu, ale věří, že již byl Ježíšem Kristem poražen.

Symboly hnutím používané jsou myslím v obecné známosti. Jedná se o převrácený kříž, svastiku, pentagram, do nějž bývá občas vkreslena hlava kozla (pět cípů vyplňují rohy, uši a bradka) a vedle toho také číslo 666. S tím se setkáváme už v poslední knize Nového zákona. Staří vykladači Písma za ním viděli (hebrejské číslovky jsou vlastně písmena) jméno římského vládce Nerona, krutého pronásledovatele křesťanů.   

Satanisté jsou považování za služebníky ďábla a za největší nepřátele boží, takže je satanismus přímým protikladem křesťanství. Ale Satanismus na sebe může brát mnoho podob. Jeho základní principy lze nalézt v díle Antona Szandora LaVeye, jehož Satanská bible vysvětluje, co znamená být Satanistou.

Satanisté jasně rozlišují mezi svou vírou a uctíváním Ďábla. V satanistické víře je satanova podoba považována za pouhý archetyp, zatímco uctívači Ďábla se soustřeďují na skutečnou, zbožštěnou postavu Satana. Ať se Satanisté od uctívačů Ďábla jakkoliv distancují a jakkoliv zdůrazňují, že jejich víra má filozofičtější charakter, nemohou uniknout podezření a zlobě světa kolem sebe a jsou obviňováni za všeho možného od morálního úpadku společnosti až po rituální vraždy nemluvňat.

satanismus

Jestliže křesťanství se nazývá "Náboženství duše", tak satanismus je náboženstvím těla. Sám sem zjistil, že cesta k uspokojení duše, vede i přes tělesné požitky. Jedno bez druhého prostě nejde, buď máme oboje nebo nic. O to abysme to měli, musíme bojovat, celý život je vlastně nekonečná válka, kterou válčíme sami se sebou. Rozpor mezi našimi touhami a skutečností- pokud je tato propast moc veliká tak se trápíme a cítíme se špatně, což ničí, díky naší psychice i naše tělo.
Takže dopřávejme našemu tělu všechny rozkoše, které si žádá a které mu můžeme dát, pokud tím neubližujeme někomu, koho máme rádi, to si pak musíme rozmyslet co je pro nás důležitější..

My sami musíme být vždy na prvním místě, kašlete na soucit k těm na kterých vám nezáleží!

Buďte sobečtí k těm na kterých vám nezáleží!

Nenáviďte své nepřátele z celé své duše!

Staňte se těmi silnými co vládnou pokryteckým slabochům!

Život je příliš krátký tak si užívejte každou chvíli jako by byla tou poslední!

Učení satanismu navazuje na myšlenky asi nejvýznamnějšího mága 20.století Aleistra Crowleyho(1875-1947)!

Uctívání temného boha se táhne s lidstvem, už velmi dlouho. Většina jeho uctívačů v dějinách skončila na popravištích, díky zaslepenosti,strachu a nenávisti křesťanů. První kdo postavili temného na roveň křesťanského Boha, byli asi bogomilové, kteří žili v Bulharsku a Bosně kousek od budoucí Draculovi země od Karpat, ale i tam se brzy jejich hnutí rozšířilo, někdy v 10.století. Uctívali oba protiklady, věřili v Boha i Satana. Bůh byl symbolem duše a Satan těla. Sami přiznávali, že člověk tíhne spíš ve své pozemském životě k tělu a nepovažovali to za nic špatného, právě naopak. Tento kult se ve 12.století rozšířil do Francie a jeho příslušníci si začali říkat Kataři(čistí), jejich učení se, ale také velmi rychle znelíbila církvi a právě díky nim vznikla inkvizice... Kataři byli zatýkaní a vraždění i přes svojí velkou statečnost byli po mnoha letech bojů nakonec poraženi, vražděni, mučeni a upalováni. Tmářství opět zvítězilo, ale odkaz zůstal.